Sklípkani (někdy nesprávně nazývaní tarantule) jsou fascinující tvorové, kteří si v poslední době získávají stále více příznivců jako netradiční domácí mazlíčci. Jejich chov však vyžaduje specifické podmínky a pečlivý přístup. V tomto článku se zaměříme na to, co je potřeba k tomu, abyste úspěšně chovali sklípkana doma, a přiblížíme výhody a nevýhody chovu tohoto exotického zvířete.
Na co se připravit před pořízením sklípkana?
Terárium
Sklípkani jsou pavouci, kteří nevyžadují mnoho prostoru, ale správné prostředí je klíčové pro jejich zdraví a pohodu. Doporučuje se terárium o velikosti přibližně 30x30x30 cm, ale konkrétní rozměry závisí na druhu sklípkana. Terárium by mělo mít dobrou ventilaci, aby se zabránilo tvorbě plísní. Důležitá je také možnost přístupu k vodě a dostatek úkrytů, kde se může sklípkan cítit bezpečně. Substrát na dně by měl napodobovat přirozené prostředí pavouka, chovatelé často volí kokosový substrát smíchaný s pískem.
Vlhkost a teplota
Vlhkost a teplota jsou kritické faktory pro zdraví sklípkana. Většina tropických druhů vyžaduje vyšší vlhkost (60–80 %), zatímco druhy z aridních oblastí potřebují nižší vlhkost. Teplota v teráriu by se měla pohybovat mezi 22 a 28 °C. Je vhodné používat teploměr a vlhkoměr, aby bylo možné tyto hodnoty pravidelně sledovat.
Krmení
Sklípkani jsou masožravci a jejich hlavní potrava se skládá z hmyzu, například cvrčků, švábů, moučných červů nebo sarančat. Někteří chovatelé občas podávají větším druhům sklípkanů i menší hlodavce, ale není to nutné. Frekvence krmení závisí na velikosti a věku sklípkana – mladí jedinci potřebují krmit častěji, zatímco dospělí jedinci mohou hladovět i několik týdnů bez újmy na zdraví.
Péče a manipulace
Sklípkani jsou relativně nenároční na péči, protože nevyžadují každodenní pozornost. Přesto je důležité dbát na pravidelné čištění terária a udržování vhodných podmínek. Co se týče manipulace, sklípkan není mazlíček, kterého byste si měli brát do rukou.
I když jsou některé druhy sklípkanů klidné a teoreticky je můžete i přenášet na ruce, obecně je lepší se vyhnout časté manipulaci kvůli jejich citlivosti, křehkému tělu a možnosti obranného kousnutí. Nebezpečí představuje i pád pavouka na zem, který pro něj může být smrtelný. Mnohem bezpečnější je tak odchytit pavouka do krabičky a přenášet ho v ní.
Výběr správného druhu
Jako začátečníci byste měli sáhnout po mírnějším druhu sklípkana. Sklípkany můžeme dělit na zemní, podzemní a stromové. Stromoví sklípkani si stavějí svá hnízda v korunách stromů a pro svou rychlost (tito sklípkani jsou schopni ulovit i malého ptáka) a často významnější toxicitu se pro začátečníka nehodí.
Podzemní sklípkan tráví většinu času skrytý ve své noře. Ideálním sklípkanem pro začátky chovu jsou tedy zemní pavouci, nejlépe druhy z Jižní Ameriky. Jde například o Brachypelmu smithi nebo Grammostolu roseu. Tito sklípkani bývají mírní a v případě ohrožení hned neútočí kousnutím, ale brání se často "pouze" vykopáváním žahavých chloupků z povrchu zadečku.
Výhody chovu sklípkanů
Nízké náklady a nároky na prostor, skromné vybavení terária
Na rozdíl od psů, koček nebo jiných domácích mazlíčků sklípkan nevyžaduje velký prostor, ani každodenní péči. Terárium lze snadno umístit na stůl nebo do obývací stěny, a kromě výměny vody, krmení jednou za týden či dva a udržování prostředí, je péče o něj minimální.
Kromě vhodného substrátu budete potřebovat mělkou misku na vodu, úkryt (například půlku kokosového ořechu, květináče nebo kousek kůry) a jako dekoraci můžete použít umělou nebo živou rostlinu. Pro údržbu uvnitř terária si určitě ještě pořiďte dlouhou pinzetu a pro přenášení sklípkana malou uzavíratelnou krabičku.
Dlouhověkost a fascinující chování
Některé druhy sklípkanů, zvláště samice, se mohou dožít až 20 let, což z nich činí dlouhodobý závazek. Tato dlouhověkost je atraktivní pro chovatele, kteří hledají mazlíčka, který je bude provázet po velkou část života. Pohlaví pavouka ale není jednoduché určit, dokud není plně dospělý, proto doporučuji nekupovat mládě, ale raději po domluvě s chovatelem pořídit už dospělého jedince.
Sklípkani mají unikátní chování, které může být fascinující sledovat. Každý druh má své specifické zvyky – od budování úkrytů po způsob, jakým loví svou kořist. Sklípkani jsou také známí svými zajímavými rituály při svlékání kůže, což je proces, při kterém se pavouk zbavuje staré schránky, ze které už vyrostl.
Ticho a čistota
Sklípkani jsou tiší a čistotní tvorové. Nemusíte se bát hluku, nepříjemných pachů nebo potřeby uklízet chlupy či trus po celém bytě, jak je tomu například u koček či psů. Pavouci často odnášejí odpad z krmení (části hmyzu) na jedno místo co nejdále od úkrytu, takže čištění terária vám nezabere skoro žádný čas.
Nevýhody chovu sklípkanů
Omezená interakce
Jednou z hlavních nevýhod chovu sklípkana je omezená možnost interakce. Sklípkani nejsou mazlíčci, které byste mohli mazlit nebo si s nimi hrát. Manipulace s nimi může být stresující jak pro pavouka, tak pro chovatele, a existuje i riziko pokousání. Některé druhy mohou být i velmi toxicky významné, proto je vhodné vždy kontaktovat chovatele a o výběru konkrétního pavouka se poradit s ním.
Můžete vyhledat skupinu chovatelů na sociálních sítích, různá chovatelská diskuzní fóra na internetu, nebo navštívit prodejní výstavu a zde konzultovat výběr správného pavouka pro vás. Pokud netrváte na fyzickém kontaktu, bude pro vás pozorování života sklípkana každodenním fascinujícím zážitkem.
Žahavé chloupky
Některé druhy sklípkanů mají na svém těle dráždivé chloupky, které mohou způsobit podráždění kůže nebo alergické reakce. Tento faktor by měli zvážit zejména lidé s citlivou pokožkou nebo právě se sklony k alergiím.
Pavouci v ohrožení vykopávají chloupky ze svého zadečku zadními nohami, drobounké chloupky se rychle vznesou do vzduchu a rozšíří po okolí. Pokud budete v dosahu, mohou vás začít pálit oči nebo svědět kůže. Pavoukovi pak často zůstane na zadečku holé místo až do dalšího svlékání.
Strach a fobie
Mnoho lidí má přirozený strach nebo fobii z pavouků, což může být problém, pokud chováte sklípkana a očekáváte návštěvy. Navíc, pokud si někdo z vaší rodiny nedokáže na přítomnost pavouka zvyknout, může být chov sklípkana v domácnosti zdrojem stresu.
Chov a pozorování života sklípkana ale také může být určitou formou vyrovnání se s arachnofobií, proto si ho někdy pořizují i lidé, kteří se pavouků bojí.
Specifické podmínky chovu
Sklípkani potřebují stabilní podmínky, co se týče teploty a vlhkosti, což může být pro některé chovatele náročné na udržování. Je také nutné mít spolehlivé zdroje potravy.
Závěr
Chov sklípkana jako domácího mazlíčka může být zajímavou zkušeností pro milovníky netradičních zvířat. I když nejsou pavouci jako domácí zvířata vhodní pro každého, pro správně informované chovatele mohou představovat fascinující a dlouhověké společníky.
